Pamětní večer Dr. Ericha Hellera

   Dr. Erich Heller se narodil 27. 3. 1911 v Chomutově v rodině židovského lékaře. Absolvoval práva na právnické fakultě Německé university v Praze dne 11. února 1935, ve věku 23 let. V roce 1939 emigroval do Velké Británie, kde začal svou profesionální kariéru studiem germanistiky. Bratr Paul prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald, matka a teta Ida holocaust nepřežily.

   Britským občanem se stal v roce 1947.  13. března 1948 byl Hellerovi jako germanistovi „českého původu“ za jeho dizertační práci o Thomasu Mannovi přiřčen Ph.D. University Cambridge. V letech 1948-1960 vedl německou fakultu University Wales ve Swansea jako „Head“ a profesor, působil na universitách Cambridge a Londýn.

  V letech 1948-1949 přednášel Erich Heller v západním Německu. Od 1953 do 1954 následovaly pozvánky k přednáškovému turné do Spojených států, kde vzbudil pozornost na universitách Harvard, Yale, Chicago, Brown a na Oberlin College. 1957-1958 učil Heller jako hostující profesor na Brandeis University. Od roku 1960 přesídlil trvale do Spojených států, především na Northwestern University v Evanstonu, kde byl původně profesorem němčiny, a následně Avalon-profesorem humanitních studií až do svého penzionování v roce 1979. V Evanstonu žila rovněž rodina jeho bratra Paula, který po válce přesídlil do Spojených států a stal se významným americkým hematopatologem.

   V létě 1963 četl jako hostující profesor na universitě v Heidelbergu a přednášel na Freie Universität Berlín, jakož i na universitách Hamburg, Göttingen, Köln, Bonn a Frankfurt am Main. Na podzim 1963 byl hostujícím profesorem na Massachusetts Institute of Technology s přednáškami na Harvardu, Yale, Rochesteru a Berkeley, Kalifornie. Docentoval jako profesor poetiky v listopadu 1965 na universitě v Mnichově a bavorské Akademii múzických umění. K těmto závazkům přišla 1966 ještě hostující profesura v Tübingen (letní semestr) a na Columbia University v New Yorku (podzimní čtvrtletí).

Heller udržoval bohatou korespondenci s množstvím myslitelů své doby. Byli mezi nimi Thomas Mann, E.M.Porter, T.S.Eliot, Conrad Aiken, Moriz Seeler, Carl Zuckmayer, C.M.Bowra, Werner Heisenberg, Rudolf Arnheim, Lionel Trilling, Dolf Sternberger, Victor Lange, Friedrich Torberg, Stephen Spender, Oskar Seidlin, H. E. Holthusen, Noel Annan, Marcel Reich-Ranicki a Hannah Arendtová. Intelektuální přátelství ho pojilo s Josephem Epsteinem a W.H.Audenem.

  V r. 1978 byl Erichu Hellerovi na generálním konzulátu Spolkové republiky Německo v Chicagu propůjčen Velký záslužný kříž. Erich Heller byl poctěn na základě svých skvělých kulturně kritických knih a esejí a za to, že jako nikdo jiný po druhé světové válce, zprostředkoval literární veřejnosti v Anglii a Spojených státech úspěchy a úsilí německého ducha, který přečkal dobu nacismu. Jeho duchovní zájmy a kompetence dosahovaly od poloviny osmnáctého století (Lessing a Claudius) až k první třetině dvacátého (Thomas Mann, Rilke, Kafka). Byla to pečlivost, se kterou diagnostikoval nemoc duše a ducha „moderní doby“ od romantismu. K tomu přistoupil jako třetí jeho anglický styl, který fascinoval jak literární odborníky, tak i vzdělané laiky.

   Až na své tři poslední roky života cestoval Erich Heller v létě vždy na tři měsíce do Evropy k setkání s přáteli a tvůrčí práci. Trasa byla ponejvíc stejná: Irsko, Anglie, Německo, Švýcarsko a jižní Tyroly/Itálie.

   Erich Heller zemřel 5. listopadu 1990 v Evanstonu ve věku sedmdesáti devíti let.

   Stěžejní díla:

   1952 The Disinherited Mind /Vyděděný duch (německy Enterbter Geist, 1954)

   1954 The Ironic German: a Study of Thomas Man / Ironický Němec: studie o Thomasi Mannovi, (německy Thomas Mann, der ironische Deutsche, 1959)

   1965 The Artist's Joumey into the lnterior and Other Essays / Cesta umělce do nitra a jiné eseje (německy Die Reise der Kunst ins Innere, 1966).

   Začátkem padesátých let získalo nakladatelství Bowes & Bowes (Cambridge a Londýn) Hellera jako vydavatele pro Studies in Modem European Literature and Thought/Studie o moderní evropské literatuře a myšlení, které byly prodávány v USA ve spojení s Yale University Press. V této souvislosti by měla být zmíněna také Hellerova práce jako vydavatele Kafkových spisů: Briefe an Felice/Dopisy Felice (1967, Jürgen Born jako spoluvydavatel), v anglickém znění Letters to Felice (1973), a ve spolupráci s Joachimem Beugem Dichter über ihre Dichtungen: Franz Kafka/Básník o svých básních: Franz Kafka (1969).

   Heller se stal autorem Suhrkamp Verlag s Enterbter Geist/Vyděděný duch (1954), Thomas Mann, der ironische Deutsche/Thomas Mann, ironický Němec (1959), Studien zur modernen Literatur/Studie k moderní literatuře (1963), Nietzsche—Drei Essays / Nietzsche - Tři eseje (1964), Die Reise der Kunst ins Innere/Cesta umění do nitra (1966), Essays über Goethe/Eseje o Goetheovi (Insel/Suhrkamp, 1970), Nur innen wird Welt sein — Versuche über Rilke/Jen uvnitř je svět - Pokusy o Rilkeho (l975), Die Wiederkehr der Unschuld/Návrat nevinnosti (1977) a Im Zeitalter der Prosa/Ve věku prózy (1984). Nakladatelství dtv-Verlag vydalo 1976 Franz Kafka, Luchterhand publikoval Die Bedeutung Friedrich Nietzsches—Zehn Essays/Význam Friedricha Nietzscheho - Deset esejů (1992). Všechny tyto svazky se opíraly o originály v anglickém jazyce. Anglicky vyšlo ještě The Poet's Self and the Poem/Básníkovo Já a báseň (Londýn, 1976). Mimoto publikoval další eseje jako „Das lyrische Ich bei Schopenhauer und Nietzsche und nachher/Lyrické Já u Schopenhauera a Nietzscheho a později“ (1973) a jedna menší, ale tím zábavnější práce o Wilhelmu Buschovi.

   Náš pražský večer by měl důstojně připomenout významnou světovou literární osobnost s kořeny v Čechách jako jedinečný příklad multikulturality české společnosti 1. pol. 20. století a pro odbornou veřejnost být podnětem pro začlenění E. Hellera do literárně kulturního a společenského kontextu a zaplnění existující mezery vydáním jeho studií.