Setkání u kulatého stolu – 16. 6. 2011

   V Oblastním muzeu se sešli studenti chomutovského gymnázia se svým učitelem Josefem Märzem, skupina německých krajanů, bývalých spolužáků z měšťanky na Kadaňské ulici, vedená Heinzem Wenischem a dva předváleční občané Chomutova, pamětníci Hedi Hurníková a Jaroslav Hamouz.

  Setkání iniciovali němečtí krajané, každoročně navštěvující Chomutov. Jak napsal pan Wenisch, chtěli by se setkat se studenty, kteří pracovali na celokrajském projektu Tragická místa paměti, jehož výsledkem byla kromě výstavy i stejnojmenná dvojjazyčná publikace. V rámci projektu se studenti několika škol věnovali období válečných a poválečných let a událostem, které tragicky provázely poválečný odsun sudetských Němců v Ústeckém kraji, událostem v Tocově, Chomutově, Postoloprtech a Ústí  nad Labem. Studenti shromážďovali dostupné dokumenty, fotografie, vzpomínky účastníků a hovořili s pamětníky. Naši krajané, v roce 1945 šestnáctiletí chlapci, tehdy zažili na vlastní kůži shromáždění chomutovských mužů na Jahnově hřišti, pochod smrti do Deutschneudorfu a následné několikaměsíční věznění v pracovních táborech v Záluží u Mostu a předali studentům své osobní vzpomínky na tuto dobu. Jak zdůraznili pánové Meinl a Wenisch, setkali se i v této době vypjatého antiněmectví s řadou případů Čechů, kteří osvědčili lidský postoj a pomoc a realisticky vzato, považují dnes tuto dobu za školu života. Nikdo z bývalých obyvatel by se nechtěl vracet, koneckonců, poznamenal pan Meinl: "Žili jsme zde 16 let a dnešní obyvatelé již 66 roků, a další křivdu nechceme. Vztah k domovu se ale ze srdce vytrhnout nedá a proto se každoročně vracíme."  

   A to byl i důvod, proč si chtěli přátelsky pohovořit i se svými vrstevníky. Proto se setkání se starými Chomutováky po chvíli rozproudilo v živou debatu, která ukázala, jak si byly jejich osudy v mnohém podobné a že na obou stranách je upřímná vůle překonat i těžké osobní prožitky. Výsledkem dvou příjemně strávených hodin byl opravdový zájem studentů a přátelská atmosféra.