Návštěva členů erlangenských spolků v Chomutově a vernisáž výstavy –16.–17. 7. 2011

Cesta do starého domova

Karin Gunther, která je neúnavnou předsedkyní Erlangenských fotoamatérů (EFA), se narodila v Chomutově a dověděla se teprve včera, ve kterém kostele byla pokřtěna. Předloni byla již jednou přítomna při oné občanské cestě, která u příležitosti šedesátiletého jubilea patronátu Erlangenu nad domovskou obcí Brüx / Most vedla také do Chomutova. Tehdy dostala spontánní nápad udělat ve svém rodném městě výstavu, a již o několik týdnů později došlo skutečně k první výstavě této erlangenské umělkyně v Chomutově. Jen tím se dokumentátorka mezinárodních kontaktů Erlangenu nespokojila. Dojednala s ředitelem muzea Stanislavem Dědem další výstavu o Erlangenu za účasti také jiných členů EFA, která bude otevřena dnešní neděli. A pro tento podzim je již naplánována výstava dvou umělců z Chomutova v Erlangenu.

Včerejší večer uvedl při seznamovací akci v chod další plány. V oblastech choreografie a muzejní pedagogiky by mohlo dojít brzy ke konkrétní spolupráci, jak jsou přesvědčeni spolucestující Ursula Lanig, městská radní, a Georg Gebhard z městského svazu kultury. Rovněž na podzim by mohly být rozhovory prohloubeny – v Erlangenu a Chomutově.

Další spojení se koná během vernisáže, o niž se zasloužilo trochu víc rodáků: v Chomutově je německá menšina, asi šestisethlavá, v okrese kolem 2.000. Kulturní svaz ve městě se stará o výměnu mezi sebou a nabízí se pro budoucí setkání i s hosty z Erlangenu.

Ale nejdříve zve Erlangen, přesněji domovská obec Komotau, ke spolkovému setkání vyhnaných. 17. a 18. září se budou vyměňovat vzpomínky na starý domov a jistě také vyšlou známky porozumění ve směru moderního Chomutova. Zcela v erlangenském duchu: Otevřeně z tradice.

Petr Steger, v městské správě kompetentní pro péči o domovské obce Brüx / Komotau, pronesl zdravici v české řeči jako doporučení hostitelům.

“Vážené dámy a pánové,

tam, kde si lidé vyměňují rodinné fotografie, není už žádné místo pro nepřátelství. My jsme se dnes zde v Chomutově sešli, abychom si udělali obrázek o sobě navzájem, proto abychom se lépe poznali, abychom si lépe rozuměli a abychom se stali přáteli.

Historie naše města úzce spojuje. Chomutov byl před válkou silně ovlivněn německým obyvatelstvem. Po vítězství spojenců nad Třetí říší muselo německé obyvatelstvo svůj domov opustit a odejít do neznáma. Mnozí z nich našli nové domovy v Bavorsku. Je tomu 60 roků, co Erlangen převzal ochranu nad vystěhovalými občany z Chomutova. Na září připravujeme v Erlangenu velkou oslavu tohoto výročí.

A dnes máme zde v Chomutově menší předběžnou slavnost. Obrazy „z“ a „o“ Erlangenu a Chomutově. Tato akce nevznikla náhodou. Této akci předcházejí určité události, o kterých Vám může nejlépe vypravovat paní Karin Güentherová, která se v Chomutově narodila. S touto minulostí souvisí také to, že na podzim se dva umělci z Chomutova zúčastní výstavy a zároveň vystaví své fotografické práce v Erlangenu.

Na dnešním shromáždění bych rád krátce sdělil dojmy z mé návštěvy před měsícem v našem partnerském městě Vladimir v Rusku. Byl jsem tam na 70. výročí napadení Ruska hitlerovskými vojsky, byl jsem tam dohromady s veterány z Erlangenu, kteří strávili v Rusku nějaký čas ve vězení a v zajetí. Toto setkání se konalo pod hlavičkou, neboli pod heslem: Nechceme si už navzájem vyčítat žádné viny. Hosté z Erlangenu dohromady s bývalými nepřáteli zasadili strom míru a položili květiny na hrob Neznámého vojína.

Tento zážitek ve mně budí naději i pro dobré česko-německé vztahy. My všichni zde víme, že navzdory evropskému sjednocení je tu mezi našimi dvěma národy ještě třeba trochu práce a snahy pro opravdové smíření. Na obou stranách. Přitom je nutno říci, že my malí občané jsme většinou mnohem aktivnější než velcí politici a propagandisté. Smíření se nemůže nařídit, smíření se musí dát čas, aby se vyvinulo samo. Čas a příležitosti.

Naše návštěva zde u Vás s téměř 50 občany Erlangenu chce tomuto vývoji napomoci. My chceme pro naše obě města a pro naše občany to nejlepší. Zvláště mne těší, že také naši komunální politici tuto příležitost využili a tímto děkuji městské radní paní Ursule Lanigové, paní Ingrid Kiesewetterové a panu Georgu Gebhardovi za jejich účast.

Zvláště děkuji panu Stanislavu Dědovi, který tato setkání vystěhovalých občanů léta obezřetně, chytře udržuje a bez něhož by tato akce vůbec nemohla vzniknout.

Poděkovat bych chtěl velice rád panu Petru Wesselowskymu, předsedovi spolku rodáků z Mostu. Zvláště za jeho kompetentní, ale také zábavný program a vedení skupiny.

Můj zvláštní dík platí městskému spolku pro kulturu pod vedením pana Karl Heinze Lindnera, který myšlenku od paní Karin Günther převzal a cestu osvědčeným způsobem připravil a zorganizoval.

Obzvláště mne těší, že paní Hedwig Gemmrigová, předsedkyně rodáků z Chomutova, tuto skupinu doprovází. Paní Gemmrigová patří ke generaci, která následky války a vyhnání stále ještě trpí, ale v duchu má porozumění a do své staré domoviny se vrací. Bez paní Gemmrigové by nebylo možné přátelské spojení k panu Stanislavu Dědovi a tím také uskutečnění této cesty. A nakonec zde máme paní Karin Güntherovou s jejími přáteli z erlangenského fotoamatérského kroužku. Jejich obrazy mluví samy za sebe. Obrazy, které z nás, jak jsem na začátku řekl, doufejme, udělají přátele.

Přeji výstavě zasloužený úspěch a děkuji všem organizátorům.”