Lapidárium kamenné plastiky

   Větší část expozice se nachází v jednom z nejpůsobivějších prostorů budovy radnice – Mnišském dvorku. Několik předmětů expozice pak naleznete v neméně působivé atmosféře raně gotického kostela sv. Kateřiny, který je rovněž součástí budovy radnice. Mnišský dvorek se nachází v prvním nadzemním podlaží a jde o čtvercový prostor pod širým nebem, obehnaný zdmi zbývajících pater, na nichž lze pozorovat jednotlivé etapy bouřlivého stavebního vývoje budovy v podstatě od jejího vzniku jako komendy řádu německých rytířů ve 13. století, přes rozsáhlé pozdně gotické úpravy na zámek za působení rodu Veitmilů (1468 - 1560), renesanční přestavby rodu Lobkoviců (1571-1594) až k novověké adaptaci na radnici. Mnišský dvorek je bezesporu jedním z nejromantičtějších zákoutí města Chomutova, rafinovaně ukrytým v samotném jeho historickém centru.

   Současná podoba expozice na Mnišském dvorku dodnes ve svém jádru zachovává původní uspořádání, jaké dostala již při svém vzniku v rámci otevření muzea v roce 1923.

   „Lapidárium“, slovo latinského původu, označuje sbírku kamenných plastik a stavebních artefaktů. Sbírka lapidária, kterou můžete obdivovat v obou výše zmíněných prostorech na radnici, obsahuje kamenné artefakty, zahrnující období od rané gotiky až po 1. polovinu 20. století, s největší koncentrací předmětů renesančních a barokních. Mnoho objektů je dosud neznámého původu, u zhruba poloviny je však provenience známa a souhrnně řečeno, prezentuje lokality bývalého chomutovského okresu (Chomutovsko, Kadaňsko). Typově je v expozici zastoupena skutečně široká škála kamenných objektů – od stavebních článků a jejich fragmentů, přes nárožní a hraniční kameny, sloupy a podstavce, vinné lisy, dělové koule, kamenné střílny, boží muka a náhrobní kříže, až po erbovní desky, náhrobky a v neposlední řadě figurální plastiky sakrální i světské. 

   Drtivá většina předmětů byla do sbírky Lapidárium získána od samotného počátku muzea v roce 1923 do 50. let 20. století díky aktivitě muzejního spolku a dr. Rudolfa Wenische (ředitelem muzea 1932-1945). V poválečných totalitních letech sbírka a expozice rostly dalším sběrem, dary a převody z jiných institucí (Městský národní výbor Jirkov, OK ONV Chomutov, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, zámek Červený Hrádek či zrušená muzea v Přísečnici a Kadani). V posledním desetiletí se hlavním zdrojem rozšiřování sbírky a tím i expozice staly archeologické výzkumy v centru města. Z výzkumu před západním průčelím budovy radnice v roce 2005 přibyly do sbírky 4 cenné objekty. Početně bezkonkurenčně nejvýznamnějším jednorázovým obohacením sbírky však byl rozsáhlý záchranný archeologický výzkum na Žižkově náměstí, konaný v roce 2008, ze kterého bylo do sbírky uloženo přes 120 kamenných artefaktů, přičemž prozatím bylo do stálé expozice na Mnišském dvorečku zařazeno 6 předmětů (konkrétně jde o raně renesanční terakotové architektonické články). 

   Z nejstarších památek za pozornost stojí především raně gotická sloupková boží muka ze Všestud, gotické střílny či fragmenty raně gotických hruškových žeber a okenních prutů z kostela sv. Kateřiny. Obdivovat lze rovněž artefakty pozdně gotické, například části profilovaného ostění oken s přetínanými pruty či spodní díl schodnice točitých schodů s ornamentem tzv. „míšeňského stylu“ z poslední čtvrtiny 15. století. Velkou historickou hodnotu má zachovaný epitaf Bonuše Caltové z Kamenné Hory, choti Beneše z Veitmile, z roku 1511. Z raně renesančních památek zaujmou nejvíce díly terakotových portálů a ostění oken, zdobených typickou raně renesanční ornamentikou severoitalského typu, pocházejících z veitmilovských úprav bývalého chomutovského zámku po požáru roku 1525. V celých Čechách se tyto raně renesanční terakotové soubory nalézají pouze na několika významných šlechtických sídlech, včetně Pražského hradu. Z dalších předmětů 16. století na Mnišském dvorku jmenujme také karikaturní figury šlechtice a sedláka ze zbořeného zámku v Prunéřově a samozřejmě řadu skvostných náhrobníků. Obdivuhodnou památkou 16. století je také epitaf ze Stranné s figurálním výjevem Sv. Trojice s donátory, datovaný letopočtem 1572 a umístěný v presbytáři kostela sv. Kateřiny. Za nejvýznamnější zástupce pozdně renesančního umění 17. století pak kromě dalších náhrobníků na Mnišském dvorečku jmenujme Fragment epitafu z hřbitovního kostela sv. Anny v Kadani a křtitelnici z kostela sv. Jakuba ve Škrli, obě díla k vidění v kostele sv. Kateřiny. Mezi množstvím barokních památek dominuje kvalitní, mírně podživotní sousoší Olivetské hory ze 17. století, pocházející od farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chomutově, dále sloupková boží muka z okolí Kamencového jezera, nejstarší dochovaný kamenný znak města Chomutova či několik krásných světeckých a mariánských plastik, umístěných jak na Mnišském dvorku, tak v kostele sv. Kateřiny. Svým vtipem zaujímá tzv. callotovský trpaslík ze zničeného zámku v Ahníkově z 1. třetiny 18. století.                

   Expozici lze procházet bez výkladu i s průvodcovským výkladem s informacemi nejen k samotné expozici, ale také k historii celé budovy a města Chomutova. Vítáni jsou jednotlivci, rodiny, skupiny i školy. Odborný výklad lze zajistit po domluvě.

Mgr. Renáta Gubíková

Virtuální prohlídka na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas:

Lapidárium