Sbírkové fondy PO

Sbírkový fond Herbáře

    Založení herbářové sbírky je úzce spjato se vznikem samotného muzea. Jejím prvním kustodem byl pravděpodobně E. Dörr (? – 1945); po 2. sv. válce (v letech 1946 – 1953) pečoval o herbáře V. Payer. Pak, až do roku 1967, není o herbáři a jeho správci žádná zmínka. V letech 1967 – 1984 měla všechny přírodovědné sbírky (herbáře, geologická sbírka, rašelina) ve správě L. Charvátová.

    Základ herbáře v té době tvořil „starý fond“ (položky sbírané před rokem 1945), cca 2.500 položek. Tato kolekce je představována sběry vyšších rostlin (z Chomutovska, SZ Čech, Slezska a Alp) od A. a F. Rotha, E. Dörra, P. D. Thiela, J. Kunze, J. Dittricha, P. J. Hampla, O. Klementa, J. F. Knafa, F. J. Sachse a řady dalších (některé položky dosahují stáří více než 150 let). Samostatnou skupinou je asi 100 položek výměnného vídeňského spolku (na schedách označených razítkem Botanischer Tauschverein in Wien) z různých částí Evropy (Karpaty, Balkán). Po roce 1945 se herbář rozrůstal o materiál získaný ze záchranných výzkumných akcí a úkolů, např. zátopového území Nechranice (1961), Přísečnice (1971), odkaliště Vysočany (1972), Louchov (1976), menší kolekce byly získány nákupem a vlastní sbírkotvornou činností poválečných kustodů herbáře. Herbářová sbírka se rozrostla na cca 5 000 položek.

  Rozhodujícím vliv na rozvoj herbářových sbírek mělo opětovné zřízení samostatného botanického (přírodovědeckého) pracoviště v roce 1984. Od tohoto data bylo vlastní sbírkotvornou činností získáno více než 20 000 položek. Podařilo se získat a zachránit unikátní exikátové sbírky mechů: Kopsch A. (1922) - Bryotheca saxonica, Cent. I – VI.; Bauer E. (1903) - Musci europaei exiccati. Die Laubmoose Europas, Serie 1.; Bauer E. (1903) - Bryotheca Bohemica (neúplné) a řadu drobných herbářů (Dr. V. Patzelt, A. Novák, O. Pelzer aj.). Nákupem se herbář rozrostl o sbírky regionálních botaniků: J. Lorbera (6 000), F. Červeného (3 000), J. Sládka (6 000), PaedDr. J. Rotha (3 500), Doc. RNDr. A. Pyška, CSc. (1 200) a řadu dalších, menších sbírek.

   Oblastní muzeum v Chomutově je v současné době jediným pracovištěm, kde se systematicky shromažďuje botanický materiál z  Krušných hor a Krušnohorského podhůří, Podkrušnohorské pánve, Středního Poohří, Doupovské pahorkatiny a Doupovských vrchů.

   Botanická sbírka byla založena a i do budoucnosti se bude rozšiřovat tak, aby reprezentativně dokumentovala flóru severozápadních Čech a sloužila jako srovnávací a dokladový herbář květeny ČR.

   Herbář cévnatých rostlin byl přeložen na jednotný formát 30x47 cm a herbářové položky jsou zařazovány obvyklým způsobem do obálek podle druhů, popř. subspecií a ukládány v krabicích. Složky s jednotlivými druhy jsou řazeny podle systému použitého v druhém vydání Dostálova Klíče k úplné květeně ČSR.

   Vzorky hub, mechů a lišejníků jsou ukládány v papírových sáčcích nebo ručně skládaných obálkách do herbářových krabic. Řazeny jsou podle abecedy.

   V současné době má herbář téměř 48.500 položek a je logicky rozdělen na čtyři podskupiny: lišejníky (cca 830 položek), mechorosty (cca 3.500 položek), houby (cca 4.000 položek) a cévnaté rostliny (cca 40.000 položek).

   Přestože byl herbář založen již před rokem 1945, první zmínka o jeho existenci je až z roku 1951, kdy v Čs. botanických listech udává jeho stručný popis I. Klášterský. V roce 1970 je chomutovský herbář zmíněn v Indexu herbariorum čechoslovacorum s udáním 5.000 položek vyšších rostlin. V roce 1980 byl herbář zařazen do seznamu světových herbářů (Holmgren et al. 1981) a byla mu přidělena mezinárodně uznávaná zkratka - CHOM. Sbírka je prezentována a pravidelně aktualizována na internetu (v Indexu herbářů ČR a ve světovém indexu herbářů). Všechny nové vlastní přírůstky herbářové sbírky jsou evidovány v elektronické podobě.

   Herbářovou sbírku je možno studovat prezenčně i formou výpůjček, je soustavně doplňována tak, aby mohla co nejlépe sloužit jak profesionálním badatelům, tak amatérům z řad studentů, ochránců přírody a ostatních zájemců.

Přehled nárůstu herbářových položek v podskupinách v letech 1984 - 2010

Sbírkový fond Geologie

   Založení geologické sbírky oblastního muzea v Chomutově se taktéž datuje od vzniku samotného muzea. Jednotlivé vzorky minerálů, hornin a paleontologický materiál byly zpočátku shromažďovány převážně formou darů od jednotlivců i podniků, z pozůstalostí a vlastní sbírkovou činností, a to nejen z regionu severozápadních Čech, ale z celého světa.

    Na sbírce se negativně podepsala první „revoluční“ poválečná léta, kdy byly jednorázově a bez náhrady odstraněny všechny německy psané štítky, soupisy a nálezové zprávy. V následujících letech se sbírkový fond nijak nerozvíjel. V letech 1972 – 1975 pracoval v muzeu geolog Ing. Karel Rezek, který dohledal a určil řadu vzorků ze starého fondu a doplnil geologickou sbírku vlastní sbírkotvornou činností o nový materiál z Krušných hor, Podkrušnohoří i z jiných částí Čech a Slovenska.

    V současné době obsahuje geologická sbírka cca 1.000 evidovaných předmětů a je rozdělena na tři podskupiny: minerály, horniny a paleontologický materiál. Nezpracovanou část sbírky (cca 50 krabic) tvoří neurčený paleontologický materiál z různých lokalit SZ Čech a Evropy (Lipence, Drábov, Březno u Loun, Malnice, Karlštejn, Koněprusy, Zábrušany, Jenišův Újezd, Šárka, Kounov, Měcholupy, Břešťany, Beroun aj.) a vzorky bez lokalit a určení.

  Ve sbírce hornin a minerálů jsou zastoupena všechna hlavní naleziště Krušných hor a Chomutovska. K nejzajímavějším vzorkům patří čermíkity (pojmenované podle obce Čermníky), hyality (Valeč), opály (Čachovice, Ahníkov), téměř 40 cm dlouhá drúza krystalů aragonitu (Hořenec u Libčevsi) a další. Samostatnou skupinu tvoří řezané a leštěné acháty, ametysty, jaspisy, chalcedony a fluority snad ze všech význačných krušnohorských nalezišť (Blahuňov, Horní Halže, Údolíčko, Petlery, Mýtinka atd.), mezi nimiž obzvláště vynikají vzorky ametystů a jaspisů z Ciboušova, použitých již za Karla IV. k výzdobě kaple sv. Kříže na Karlštejně a Svatováclavské kaple v chrámu sv. Víta.

Ozdobou zpracované části paleontologické sbírky je lebka srstnatého nosorožce, zuby mamuta, otisky třetihorních ryb a želv a různě velké zkamenělé schránky amonitů. Unikátní vzorky zachovalých miocenních (asi 18 milionů let starých) rostlin a živočichů, získaných v evropsky významné lokalitě Přírodní památka Merkur (u obce Zelená), jsou dosud deponovány v depozitářích Severočeských dolů v Bílině.

   Součástí geologické sbírky je i rozsáhlá sbírka sádrovců hraběte Tarroucy, která se dostala do muzejních sbírek ze zámku v Lužici. Jde o soubor cca 15.000 vzorků sádrovců (jednotlivé krystaly i různé agregáty ve tvaru hvězd, motýlů, apod.), z nichž alespoň část pochází z Libouše.

  V souladu se zaměřením přírodovědného pracoviště je sbírkový fond v současné době doplňován (nákupem, dary i vlastní sbírkotvornou činností) o vzorky z Krušných hor (především chybějící minerály a horniny a leštěné vzorky drahokamových odrůd křemene z různých lokalit), Podkrušnohorské pánve a přilehlé části Doupovských hor.

  Evidovaná i nezpracovaná část sbírkového fondu je zpřístupněna a pravidelně nabízena k odbornému zpracování našim předním odborníkům.

Sbírkový fond Rašelina

   Tento sbírkový fond je nejspíš evropskou raritou. Jeho vznik je úzce spjat s těžbou rašeliny a se založením pokusné rašelinářské stanice v  Hoře Sv. Šebestiána v roce 1899. Jejím prvním vedoucím se stal činorodý Hans Schreiber, který již od roku 1897 pořádal v Hoře Sv. Šebestiána kurzy o využití rašelinišť a těžbě i zužitkování rašeliny. Téměř z ničeho budoval a řídil práci nejen stanice, ale roku 1902 otevřel tamtéž jedinečné rašelinářské muzeum (neuvěřitelných 21 let před otevřením muzea chomutovského). Nástupcem H. Schreibera se stal ing. Josef Ditrich, který vedl stanici do konce války. Po roce 1945 nebyla činnost stanice již obnovena a v roce 1947 byla definitivně zrušena. V té době zaniklo i muzeum a po několika letech chátrání byla v roce 1954 zbývající část exponátů převezena do Okresního vlastivědného muzea v Chomutově.

    V současné době obsahuje sbírkový fond Rašelina necelých 800 evidovaných předmětů. Tvoří jej především vzorky rašeliny z celé Evropy; součástí sbírky jsou také modely sušek a strážních věží, tabule s  nákresy pomůcek, různých grafů a herbářovými položkami, štočky z publikací vydávaných v pokusné stanici v Hoře Sv. Šebestiána, pomůcky při těžbě rašeliny a zajímavé nálezy učiněné při těžbě rašeliny. K nejatraktivnějším sbírkovým předmětům bezesporu patří vzorky výrobků z rašeliny. K nim řadíme nejen rozličné typy borek a steliv, ale především různé zajímavosti a kuriozity: příze, vlna, tkaniny (látky, pokrývky, koberce a rohože), provázky, vata, papíry a lepenky, desinfekční pudry, entomologické destičky, misky a roury z rašeliny, rašelinné a retortové uhlí aj. O tom, že se tento fond může i nadále rozrůstat, svědčí dělostřelecká koule z třicetileté války, kterou nalezl při těžbě rašeliny v Hoře Sv. Šebestiána v roce 1990 ing. Miroslav Prouza.

  Z uvedeného přehledu vyplývá, že se jedná o sbírku na rozhraní mezi přírodovědnou a etnografickou.